…a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost…“ Efezským 1:7
Všiml sis někdy, jak rychle soudíme nedostatky někoho jiného, zatímco je dovolujeme sami sobě? Pavel mluví o „přebohaté milosti“, kterou nás Bůh zahrnuje. Ale my deformujeme milost, když ji odmítáme poskytovat druhým. Ježíš řekl: „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení“ (Marek 11:25). Není na tobě rozhodnout, které přestupky odpustíš a které budeš nadále používat jako výhružku. Je nám přikázáno „milovat milosrdenství“ (viz Micheáš 6:8). To znamená, že o to musíme usilovat a učinit to naším cílem. Neříkej: „Odpustím mu, až dokáže, že si to zaslouží“. Biblické odpuštění není podmínečné, není možné ho získat, zasloužit si ho a není možné ho výhodně koupit. Ježíš řekl: „…zadarmo jste dostali, zadarmo dejte“ (Matouš 10:8). Namítneš: „Když jí odpustím, nebude potrestána.“ Nikoho nenecháváš uniknout odplatě, protože i když odpustíš viníkovi, pořád zůstává pokuta, která musí být zaplacena. Jenom není tvoje práce ji vymáhat. „Když mu odpustím, bude mě stále zraňovat.“ Odpuštění neznamená, že vztah zůstane navždy stejný. Znovu vybudovat důvěru a ujistit se o tom, že pokání bylo opravdové, vyžaduje čas. Když je provinění urážlivé nebo tě staví do nebezpečí – odpusť, ale zůstávej v bezpečné vzdálenosti. „Když jí odpustím, bude mít svobodu znovu mě zraňovat.“ Pravdou je, že stejně bude mít svobodu to dělat, stejně tak jako ty máš svobodu prokázat milost dokonce i tehdy, když viník o to nepožádá nebo neprojeví žádnou známku pokání.