„V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval…“ 2. Paralipomenon 20:22
Zde je jednoduchý návod, jak jednat s duchovní krizí. Prochval se z krize ven! David začíná Žalm 22 tím, že se ptá: „Bože, proč jsi na mě zapomněl?“ (Žalm 22:3, přel. z angl.) a pokračuje tím, že říká: „Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele“ (Žalm 22:4). Nebudeš se vždycky cítit na to, abys chválil Boha – proto se to nazývá „oběť chvály“ (viz Židům 13:15). Ale když jsi v krizi, potřebuješ kázeň ve chválách více než kdy jindy. To přináší vědomí Boží moci a přítomnosti tak, jako nic jiného. Proto žalmista napsal: „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála“ (Žalm 34:2). Když chválíš Boha před vítězstvím, otevíráš kanál pro Něj, aby mohl zasáhnout do tvých okolností, roste naděje ve tvé duši a je nemožné zůstat dole a být poražen. A chvála se hodí ke každé osobnosti, takže nejsi výjimka! Můžeš tleskat a křičet (viz Žalm 47:1), hrát na hudební nástroj a tančit (viz Žalm 150:4), zpívat žalmy, chorály a duchovní písně (viz Efezským 5:19-20), dělat radostný hluk (viz Žalm 98:4), pozvedat své ruce (viz Žalm 134:2), ztišovat se před Bohem (viz Žalm 4:5) a můžeš to dokonce dělat hlasitě! (viz Žalm 33:3 a 95:1-6). Tvoje chvály zmaří nepřítelovy nejlepší plány! Když Izraelců bylo nespočet, modlili se a Bůh jim řekl, že bitva je Jeho a že On bude bojovat. Juda (což znamená „chvála“) šel před armádou: „V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy…proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi“ (2. Paralipomenon 20:22). V okamžiku, kdy začneš chválit Boha, On uvolní svou moc a ta začne fungovat ve tvůj prospěch.