„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.” Matouš 5:8
Ve svatostánku byla velká bronzová nádrž, která sloužila jako umývadlo (viz 2. Mojžíšova 30:18). Právě její bronzový podstavec fungoval jako zrcadlo a umožňoval knězi vidět špínu na jeho nohou. Než přistoupil před Boha, musel se zastavit a očistit se, jinak by zemřel. Žalmista píše: „Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí… Ten dojde požehnání od Hospodina…“ (Žalm 24:3-5). Boží požehnání je podmíněno postojem tvého srdce. Znamená to, že musíš být bez hříchu? Ne, znamená to, že si musíš být vědom svého hříchu a hned s ním jednat. Proč považujeme čistotu za tak důležitou? Protože Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“ (Matouš 5:8). Problém nespočívá v Boží schopnosti být neviditelným Bohem, ale v naší neschopnosti Ho vidět. Není divu, že se David modlil: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce…“ (Žalm 51:12).
Slovo čistý je z řeckého slova katharos, což znamená „vyčistit“. Když jsi toho příliš mnoho slyšel a příliš mnoho viděl, potřebuješ duchovní očistu. Pouze čisté srdce je schopno porozumět Boží vůli a rozlišit Jeho cesty. Nerozpoznaný, nevyznaný, neodpuštěný hřích zablokuje tvé duchovní tepny. Srdce, které není čisté, tě bude nutit hledat moudrost spíše druhých lidí než Boží cesty. Povede to k tomu, že budeš potřebovat modlitby, místo abys nabízel modlitby druhým. Nenos to, co za tebe chce nést Bůh. Zbav se „vší přítěže a hříchu, které se na nás tak snadno přichytí…“ (viz Židům 12:1). To, co ti Bůh chce ukázat, stojí za to, aby ses očistil.