„…ještě v šedinách ponesou plody…“ Žalm 92:15
Všiml sis, že nezáleží na tom, jak jsou určití lidé staří, protože nikdy neztratí svou přitažlivost? Prostě se přesune z jejich obličeje do jejich srdce. Možná máš dnes dojem, že užitečnost člověka končí mezi šedesátým pátým a sedmdesátým rokem. To je nesmysl! To je ničení možností! Picasso namaloval svá největší díla ve svých devadesáti. Rubinstein zahrál jeden ze svých nejlepších recitálů v osmdesáti devíti letech. Marjorie Stoneham Douglas, které jsou připočteny zásluhy za záchranu Florida Everglades, stále bojovala za tuto věc ve věku sta let. Čti svou Bibli: „Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když umřel. Zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila“ (5. Mojžíšova 34:7). „A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku…“ (Jób 42:12). Noe postavil archu, když mu bylo pět set let, na chvíli do ní vstoupil, potom vyšel ven a začal budovat svět od začátku. Není po všem, dokud Bůh neřekne, že je po všem, a pokud On „tak neřekl“, pak žij každý okamžik co nejplněji! „Čím starší housle, tím lepší tón“, proto vezmi svůj smyčec a hraj. Když někdo řekl osmdesáti devítileté básnířce Dorothy Duncan, že prožila „plný život“, ostře odpověděla: „Neopovažujte se zasouvat mě do minulosti!“ Pokud nejsi příliš starý na to, aby ses učil a pokud jsi neztratil své nadšení, pak ještě „v šedinách můžeš nést plody“. Je to na tobě. Pokud můžeš dýchat, modli se! Pokud můžeš mluvit, povzbuzuj druhé! Pokud jsi schopen vzpomínat, sdílej se o svou moudrost. Vzpomínáš na stvoření? Je úžasné, co Bůh může udělat v pouhém jednom dni. Proto Mu dej všechny dny, které ti zbývají.