„…Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku.“ Filemonovi 1:1
Pavel nazýval Filemona „náš milovaný spolupracovník“. Očividně našel toho správného člověka pro určitou práci. Jak to udělal? Možná tak, že měl radost z jeho jedinečnosti. Fred Smith říká: „Jedna mladá žena pro mě pracovala a rovnala barvy podle odstínu. Byla nadšená některými odstíny modré. ,Není to nádherná kombinace?‘ zeptala se. Nikdy jsem nepřišel na to, co se dělo v její hlavě, že kombinace modré byla pro ni tak pozoruhodná událost. Ale jediné, co jsem potřeboval k tomu, aby zůstala motivovaná, bylo sdílet její nadšení a ocenit její práci.“ Můžeme najít toho správného člověka díky tomu, že známe jeho schopnosti. Když má hudebník omezený talent, je chybou a špatnou službou mluvit s ním o radosti být jako Mozart. Při motivaci musí být touha v souladu se schopností a dále potom podle toho, kolik zodpovědnosti jsou schopni zvládnout. Někteří lidé jsou schopni přijmout plnou zodpovědnost, ale ne stát v ní sami. Něco v nich říká: „Nechci ten náklad celý. Chci se o někoho opřít, chci se někomu zodpovídat.“
Můžeme najít toho správného člověka tak, že mu zajistíme dobrou pověst, kterou má potvrdit. Jeden vedoucí píše: „Jeden z mých nadřízených říkával příjemné věci o svých zaměstnancích, a ty informace se k nám nepřímo dostaly…a nemohli jsme se ubránit dělat více věcí, které by mohl ten vedoucí chtít. Lidé jsou ochotni tvrdě pracovat, aby si udrželi dobrou pověst.“
A nakonec může motivace spočívat ve znalosti toho, po čem lidé touží. Lidé mají odlišné touhy. Jedním z tajemství, jak odhalit něčí touhu, je zjistit, co je motivovalo v minulosti. Lidé zřídkakdy odloží svou základní touhu. Když ji roznítíme, motivujeme je.