„…zůstanou statní a svěží…“ Žalm 92:15
Brzy budou žít na zemi milióny lidí, kteří dosáhnou věku 100 let, a ty potřebuješ vědět, jaký k nim mít vztah. Je chybou dívat se na lidi v důchodovém věku ve světle toho, kým byli, místo toho, kým mohou být. Příliš často se cítí opuštěni.
David řekl: „Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil“ (Žalm 71:9). Je bláznivé si myslet, že starší lidé se už nemohou učit; schopnost učit se, se neopotřebovává. Rychlost učení může klesat, ale kapacita zůstává neměnná. Povzbuďme naše „zlaté stáří“ k tomu, aby procvičovali svou mysl a nepřestávali snít. Tak jako zakrnělý sval, schopnost učit se a růst má sklon ochabovat pouze proto, že se nepoužívá. Chceš být „vyřazen“, až budeš starý? Ne? Oni také ne. Místo toho mluvme o vyrovnání se s odchodem do důchodu; o nalezení nových způsobů, jak být užitečný; o tom, jak se přizpůsobit menšímu příjmu; jak se naučit žít sám; jak najít vztah k vnukům a vnučkám; jak porozumět procesu stárnutí; jak udržovat vysokou morálku; jak udržovat náš osobní vzhled; jak se připravit na smrt.
Místo toho, abychom odsouvali stranou naše nejmoudřejší nebo znevažovali jejich podíl, měli bychom jim pomoci získat vliv ve sboru. Popravdě, jejich příležitost mít vliv a úlohu ve sborové službě je zasloužená. Naše kultura zahanbuje sama sebe tím, že vychází vstříc dospívajícím, kteří mají menší poznání o tom, co by církev měla dělat, a obchází lidi, ve kterých Duch Svatý pracoval několik desítek let.