„…každá část…pomáhá dalším růst…“ Efezským 4:16, přel. z angl.
Když někoho konfrontuješ, buď specifický a nezobecňuj. Neříkej například: „Vždycky jsi strohý a nepřátelský.“ Místo toho buď konkrétní a řekni: „Byl jsi včera trochu strohý, když jsi mluvil s paní Novákovou.“ Zobecňování zní a vyvolává pocit útoku na to, jaký ten člověk je, místo aby to byla konstruktivní výtka toho, co ten člověk dělá. A navíc, neurčitost takového zobecnění nepřivede učícího se k tušení, co by měl dělat pro to, aby rostl a měnil se. Nezapomeň projevit soucítění. Jeden úspěšný instruktor se vždycky snaží postavit se na pozici toho, kdo se učí. Romanopisec John Erskine poznamenal: „Ve skutečnosti neuděláme žádný pokrok, dokud nezačneme vidět z perspektivy toho druhého.“ Ujisti dotyčného, že jsi jeho obhájce, ne jeho protivník, a že tvou jedinou touhou je vidět, jak je úspěšný.
Proč je pro lidi tak obtížné přijmout a zpracovat kritiku? Protože uváznou ve spirále hanby a vrací se celou cestu až do dětství. Nikdy se necítili jako hodnotní, vždycky se cítili kritizovaní a říkali jim, jak jsou neužiteční a hloupí a nyní si instinktivně připouštějí kritiku. Jedině když tomu porozumíš, tehdy budeš schopen přistupovat k takovým lidem správným způsobem. Buduj na jejich silných stránkách, darech a charakteru skrze povzbuzení. Zasluž si právo konfrontovat. Dávej si pozor na to, abys byl kladný v 97 procentech času, takže až přijde čas být tvrdý ve zbývajících 3 procentech, tvoje láska a povzbuzení budou věrohodné. Jak bude dotyčná osoba vědět, že jsi na jeho nebo její straně, pokud jediné ocenění, které od tebe dostala, bylo negativní?