„…nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko…” 1. Korintským 10:13
Často se vymlouváme na své slabosti nebo obviňujeme druhé. Básník napsal: „Nepřítel, kterého jsem se snažil poznat, sledoval moje kroky, ať jsem šel kamkoliv. Zalekl se mých plánů a zablokoval cestu, na ušlechtilé cíle odpověděl ,nikoliv‘! Když jsem odhrnul závěs, podíval jsem se a hle – uviděl jsem sám sebe.“
Když se studenti Johna Wesleyho setkávali každý týden, kladli si navzájem čtyři otázky:
1) Jaké hříchy jsi spáchal od doby, kdy jsme se naposledy setkali?
2) Jakým pokušením jsi čelil?
3) Jak jsi toho byl zbaven?
4) O čem jsi přemýšlel, co jsi řekl nebo udělal a nejsi si jist, zda to není hřích?
Tyto čtyři otázky tě budou udržovat v duchovní bdělosti a na správné cestě. Pavel píše toto: „…nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ Portia Nelson ve své eseji Cesta ven píše: „Chodívám po jedné ulici. V chodníku je díra a já do ní padávám. Jsem ztracená; není to moje chyba. Trvá mi věčnost , než se dostanu ven. Jdu tou ulicí znovu. V chodníku je díra, ale já předstírám, že ji nevidím, takže do ní spadnu znovu. Jsem na stejném místě; stále to není moje chyba. Jdu tou ulicí znovu. V chodníku je díra. Vidím ji a přesto do ní spadnu – je to zvyk. Ale nyní jsou moje oči otevřené a vím, jak na tom jsem. Je to moje chyba. Okamžitě se dostanu z díry ven. Jdu po ulici. V chodníku je díra. Obejdu ji. A nakonec jdu jinou ulicí!“