„A v té krajině byli pastýři…“ Lukáš 2:8
Vánoční příběh se udál takto: „ A v té krajině byli pastýři…a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně… Anděl jim řekl: ,Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí‘“ (Lukáš 2:8-12). Říkal sis někdy, proč anděl nejdříve mluvil s pastýři, kteří stáli, co se týče zaměstnání, na nejnižší příčce společenského žebříčku? Přemýšlej o tom: kdyby mluvil s církevními vůdci, ti by to museli konzultovat s dogmatickými učebnicemi a denominačními komisemi. Kdyby se zjevil celebritám, ty by musely zkontrolovat, kdo se dívá. Kdyby se zjevil vysokým činitelům, ti by se museli podívat do svých diářů a časových harmonogramů. Proto předal nejúžasnější příběh v dějinách těm, kteří neměli žádnou sekeru, kterou by brousili, žádnou pověst, kterou by museli chránit, žádný žebřík, po kterém by museli šplhat; předal nejúžasnější příběh lidem s pokornými srdci a otevřenou myslí; lidem s prostou, dětskou vírou. Začínáš chápat? Na okraji Jeruzaléma je církev, která označila Ježíšovo místo narození. Za oltářem je jeskyně se symbolickou hvězdou vyrytou do podlahy. Můžeš vstoupit do jeskyně, ale s jednou podmínkou – musíš pokleknout. Dveře jsou příliš nízké na to, abys mohl vstoupit ve stoje! Bůh stále jedná tímto způsobem. Najdeš Ho na obvyklých místech. Ale abys zažil Jeho přítomnost, musíš pokleknout.