„Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie…“ Jan 11:1
Z příběhu o tom, jak Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých, se můžeme naučit určité lekce.
První lekce se týká příčiny. Nemůžeš mít radikální víru, dokud jsi nevyčerpal všechna racionální řešení. Marie a Marta neposlaly pro Ježíše, dokud neudělaly všechno, co ony samy mohly pro Lazara udělat. Buď rozumný; pokud to můžeš udělat ty sám, Bůh to pro tebe neudělá. Například, pokud nejsi ochoten změnit svůj způsob stravování a začít jíst správně, jak můžeš jít k Bohu pro uzdravení? Pokud nejsi ochoten dát přednost potřebám svého partnera (partnerky) před svými vlastními, jaký má smysl modlit se za šťastné manželství? Jakub píše: „Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích“ (Jakub 2:18).)
Druhá lekce se týká vztahu. Někteří lidé se obrátí k Bohu pouze tehdy, když jsou v krizi. Modlitba je pro ně cizí, dokud nemají autonehodu, dokud se jejich manželství nerozpadá, nebo dokud nepřijdou o svou práci. A potom řeknou: „Bože, proč jsi dopustil, aby se to stalo?“ Je těžké jít za někým, když jsi v potížích, pokud si předtím s dotyčným nebudoval vztah. Ježíš často trávil čas v domově Marie a Marty, jídával s nimi u jejich stolu. Ony dávaly, nepřijímaly. „To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen“ (Jan 11:2). Když miluješ Pána do takové míry, můžeš k Němu jít s vírou a vědět, že tvoje potřeby budou naplněny.