„…i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.“ 2. Korintským 4:16
Víš, jak poznáš, že stárneš? Když se začnou tvá kolena podlamovat; když se hádáš o to, které lepidlo na zubní protézu je nejlepší; když sedíš v houpacím křesle a nemůžeš ho rozhoupat; když dohoří první svíčka na tvém narozeninovém dortu dřív, než se ti podaří zapálit tu poslední; když si už nemyslíš, že vtipy o stárnutí jsou legrační. Stárnutí není pro lidi bez odvahy, proto nám Bible dává zběžný náhled o tom, co to obnáší. Izák přestal vidět (viz 1. Mojžíšova 27:1). Davidovi bylo vždycky zima (viz 1. Královská 1:1-4). Pavel o sobě mluvil jako o „starém Pavlovi“ (viz Filemon v. 9, přel. z angl.) a mluvil o fyzických a emocionálních bolestech ve stáří o pocitu opuštěnosti a osamění, o zklamání spolupracovníky; loučí se s přáteli, které už možná nikdy neuvidí (viz 2. Timoteovi 4:9-21).
Jeden spisovatel píše: „O mých posledních narozeninách mi má sestra poslala tento vzkaz: ,Špatná zpráva: navenek hyneme.‘ (Poznamenávám, že toto je moje starší sestra a rád jí připomínám, že vždycky bude moje starší sestra!). Potom dodala: ,Dobrá zpráva: neklesáme na mysli. I když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.‘
Když máš rozvrzané klouby, artritidu v rukou, slabý zrak, pomalou chůzi, ucho, které špatně slyší, nebo srdce, které tluče podle bubnu cholesterolu, buď povzbuzen! Bůh připravuje…slavnost na den, kdy přijdeš do nebe, kde už nikdy nebudeš stárnout, protože budeš doma v zemi nestárnoucích.“