„…tvá víra tě zachránila.“ Lukáš 17:19
Aramejská armáda obklíčila město Samaří a jeho obyvatelstvo umíralo hladem. Čtyři malomocní, kteří byli zvyklí vyžít z kousků chleba, které lidé házeli každý den přes hradby, rychle odhadli, že jsou v potížích. Řekli: „Nač tu sedíme? Abychom zemřeli?“ (2. Královská 7:3). Rozhodli se jít do tábora protivníka, aby zjistili, že Bůh učinil zázrak, způsobil, že Aramejci utekli v hrůze a nechali tam po sobě jídlo, vodu a majetek. Co se můžeme od těch čtyř malomocných naučit? Když zaktivizujeme svou víru, Bůh bude pracovat v náš prospěch. Ale musíš povstat a říci: „Pokud mám zemřít, chci, aby se to stalo s tím, že budu o něco usilovat, budu něco budovat, na něco se zaměřím.“ Když se cítíš, jako že spadneš, než napočítáš do deseti, musíš vstát a říci: „Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech“ (Žalm 118:17). Takový druh víry pokaždé získá Boží pozornost.
Až budeš dostatečně zoufalý a nebudeš se starat o to, koho si Bůh použije, pak budeš ochoten přijmout jakoukoliv pomoc, kterou ti On pošle do cesty. Malomocný Naamán, pěti-hvězdičkový generál aramejské armády, se pokořil a byl ochoten naslouchat dívce, která umývala nádobí a stlala postele v jeho domě. (To proto, že měla odpověď od Boha!) Dokonce byl ochoten sedmkrát se ponořit do nejšpinavější řeky v okolí kvůli tomu, aby byl očištěn (viz 2. Královská 5:1-19).
Víra říká: „Nestarám se o to, kam musím jít, co musím udělat nebo komu musím naslouchat, ať Bůh říká cokoliv, udělám to.“