„Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem…“ Římanům 15:13
Často používáme slovo „naděje“, když chceme, aby se něco stalo, ale nejsme si jistí, že se to stane. Doufáme (máme naději), že oprava auta nebude stát příliš mnoho peněz. Doufáme (máme naději), že naše děti ukončí vysokou školu. Doufáme (máme naději), že lékařské vyšetření dopadne dobře. Ale naše naděje není toužící přemýšlení; je do důvěřování Bohu. Takže jak si udržíš živou naději, když jsi například přišel o práci? „Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem…“ (Římanům 15:13).
Jon Gordon říká: „Média vyvolávající paniku…negativně ovlivňují naši kolektivní psychologii…lidé jsou více stresovaní než kdy jindy…jako v hororovém filmu. To, čeho se bojíte, se začne dít… Nicméně ekonomika není nějaká abstraktní věc… Vytvářejí ji naše myšlenky a chování. Tak jak máme důvěřovat…když všechno, čemu jsme důvěřovali, se rozpadá? Moje odpověď: věřili jsme špatným věcem…a trhliny byly odkryty. Je to budíček. Charles West řekl: ,Když se naše základy otřásají, obracíme se k Bohu pouze proto, abychom se naučili, že je to Bůh, kdo jimi otřásá.‘ Bezpečí je iluze. Není žádná síla v bankovním účtu…žádný pokoj v investování do cenných papírů…náš skutečný cíl není v plánování důchodu… My máme důvěřovat Bohu…skutečná síla není v tom, co vypadá jako silné a bezpečné, ale v tom, co je tiché a neviditelné… Místo toho, abys začínal své ráno sledováním televize, jdi na modlitební procházku; místo toho, aby ses díval dolů do novin, dívej se nahoru do nebe.“
Modlitba: „Pane, někdy jsou moje naděje pouhými přáními, ale naděje v Tebe je odlišná; Ty mi dáváš pevnou půdu. Moje dnešní naděje je založena na Tvé věrnosti a Tvém zaslíbení, že naplníš každou mou potřebu. Děkuji Ti; vím, že to uděláš. Amen.“