„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se…“ Římanům 12:2
1) Proměna vyžaduje osobní oběť. Není snadná, přirozená nebo automatická. Vyžaduje, aby se člověk stal „živou obětí“. Problém se „živými oběťmi“ spočívá v jejich tendenci stále unikat obětnímu oltáři s tím, že jsou opakovaně vedeny k tomu, aby se znovu a znovu obětovaly. Spasení je okamžitá zkušenost jednou provždy, ale neexistují okamžité „živé oběti“ jednou provždy. Je to opakovaný závazek každý den, v každém okamžiku, což znamená přinášet svou umíněnou přirozenost zpět na oltář, vydávat ji Bohu tak často, jak je to nutné. Nečekej, až stará přirozenost zesílí nebo se smíří se smrtí před tím, než tvá oběť je skutečně opravdová. A nedovol, aby ti to vzalo odvahu ve tvé bitvě o vítězství; tvoje stará přirozenost a tvůj obnovený duch jsou vzájemní nepřátelé: „Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete” (Galatským 5:17). Tvým úkolem není odstranit tělo, ale křižovat ho pokaždé, když chce převzít nadvládu a odmítá se nechat omezit nebo omezuje tvůj závazek k duchovnímu růstu.
2) Proměna je dvoustranná záležitost. “…abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba” (Římanům 12:1). To zahrnuje pevné rozhodnutí mysli a vůle, protože naše těla se sama nevydají. Dokud si dobrovolně nezvolíš „sám sebe přinášet…Bohu“, tvé tělo bude jednat živelně. „Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení“ (Římanům 6:19). Když se podřídíš svým pudům, zaséváš hřích. Když se podřídíš Bohu, zaséváš pro Jeho požehnání.