„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se…“ Římanům 12:2
Co to znamená plně sám sebe vydat Bohu? Je to:
1) Skutek uctívání. „…abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (Římanům 12:1). Uctívání není jen účast na nedělních bohoslužbách, zpívání chval a modlení se. „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje…“ (Izaiáš 29:13). Vyžaduje to vydávání tvého srdce Bohu každý den po dvacet čtyři hodin; ať jsi sám nebo v davu, v práci, nebo si užíváš rekreaci, trávíš čas s rodinou, jsi ve škole, na schůzce nebo jenom na procházce se psem. Pokud tě tvé srdce k ničemu nepřiměje, pak tvé chování bude spíše pouhým skutkem neochotné poslušnosti než radostným odevzdáním se. Vydání se Bohu není záležitost částečného úvazku a neděláš to pro svůj vlastní prospěch; je to skutek uctívání na plný úvazek činěný pro Boží prospěch.
2) Reakce na Boží velkorysost. „…pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli…“ (Římanům 12:1). Bůh neříká: „Když se mi nevydáš, potrestám tě.“ Nikomu nekroutí paži. Nepoddáváš se ve strachu se zaťatými zuby; ne, je to reakce na dluh. Všechno, o co Bůh žádá, je započato Jeho dáváním. Tvoje pokání je reakcí na Jeho lásku. Tvoje dary jsou reakcí na Jeho požehnání. Tvoje poslušnost je reakcí na Jeho zaslíbení. Boží milost nikdy není „obchod“, je to „dar zdarma“ z Jeho lásky pro ty, kteří si to nezaslouží (viz Římanům 5:18). Proto vzhledem k Jeho milosrdenství – jako racionální reakci – „sami sebe přinášejte jako živou, svatou, Bohu milou oběť“. To je tvoje „pravá bohoslužba“ a bude to „Bohu milá oběť“.