„Kdo příliš dá na vítr, nebude sít…“ Kazatel 11:4
Mnozí z nás stojí na „přístavním molu“ a čekají. Chceme, aby loď byla na místě, nástupní můstek připravený, aby bylo správné počasí, a chtěli bychom mít vytisknutou pozvánku dříve, než jsme ochotni vyplout. To se nikdy nestane! Sny se nepřibližují k nám, my se musíme přiblížit k nim.
Jeden spisovatel píše: „Je čas přestat čekat na dokonalost, inspiraci, povolení, ujištění, něčí změnu, správného člověka, který se objeví, odchod dětí z domova, převzetí vedení novými řídícími pracovníky, stav, kdy to nebude riskantní, okamžik, kdy tě někdo objeví, jasnou soustavu instrukcí, více sebevědomí, zmizení bolesti. Místo abychom řekli: ,Nikdy dříve jsme to nedělali,‘ je třeba říci: ,Máme příležitost být první.‘ Místo abychom řekli: ,Nemáme zdroje,‘ říci: ,Nutnost vede k vynálezu.‘ Místo abychom řekli: ,Není na to dost času,‘ říci: ,Změníme způsob práce.‘ Místo abychom řekli: ,To už jsme zkoušeli,‘ říci: ,Učíme se ze zkušeností.‘ Místo abychom řekli: ,Nemáme odborné znalosti,‘ říci: ,Kontaktujme ty, kteří mají odborné znalosti.‘ Místo abychom řekli: ,Naši prodejci a zákazníci tím nebudou nadšeni,‘ říci: ,Ukažme jim příležitosti.‘
Místo abychom řekli: ,Nemáme dost peněz,‘ říci: ,Možná je něco, na čem můžeme ušetřit.‘ Místo abychom řekli: ,Máme málo zaměstnanců,‘ říci: ,Nemáme žádnou nadbytečnou zátěž.‘ Místo abychom řekli: ,To se nikdy nezlepší,‘ říci: ,Zkusíme to ještě jednou.‘ Místo abychom řekli: ,Ať to udělá někdo jiný,‘ říci: ,Jsem připraven naučit se něco nového.‘ Místo abychom řekli: ,To není moje práce,‘ říci: ,Budu rád, že za to budu zodpovědný.‘ Místo abychom řekli: ,Nemohu,‘ říci: ,Díky Boží milosti mohu!‘“