„…zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.“ Židům 11:27
Existuje silná spojitost mezi přibližováním se k našim vizím a zdroji, které potřebujeme k jejich uskutečnění. Příliš často chceme vidět zdroje, nebo je mít v ruce ještě před tím, než se začneme posunovat kupředu. Pokud to tak je, tak nemáme ani zdroje, ani se neposunujeme.
Potřebujeme být jako had, který se začal šplhat na jabloň jednoho chladného únorového dne. Když se sunul nahoru, červ vystrčil svou hlavu z praskliny stromu a řekl: „Plýtváš energií. Tam nahoře není ani jedno jablko.“ Had nepřestával šplhat a odpověděl: „Ne, ale bude tam, až tam vylezu!“
V Písmu Bůh stále znovu a znovu posílal lidi na cestu s něčím, co vypadalo jako nedostatečné zdroje. Ale když se dostali tam, kde je Bůh chtěl mít, zdroje potřebné k naplnění úkolu na ně čekaly na místě. Vize nenásleduje zdroje, funguje to naopak. Nejdříve máme vizi, pak se musíme posunout dopředu. Tehdy – a pouze tehdy – následují lidé a zdroje. Pak teprve ten plán, který nám Bůh dal, začne zapadat.
Jeden moudrý člověk jednou řekl: „Úsilí přináší svou odměnu poté, co člověk odmítne skončit.“ Lidé, kteří uspěli, „vidí“ to, co druzí nevidí. To je udržuje v pohybu směrem kupředu. „Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jakoby Neviditelného viděl“ (Židům 11:27).