„…všichni mě opustili… Pán však při mně stál…“ 2. Timoteovi 4:16-17

Čti tato slova pomalu a pozorně: „Dokud se neodevzdám, stále existuje prostor pro váhání, pro příležitost stáhnout se zpět. Ale v okamžiku, kdy se s konečnou platností odevzdám, potom udělá krok i Bůh a spustí se proud událostí. Všechna možná nečekaná setkání, lidé a materiální podpora, o kterých se mi nikdy nesnilo, se začnou ke mně přibližovat.“ Proto se odevzdej! Když s tebou ostatní odmítnou jít, pak odevzdání se znamená jít sám. Daniel jedl a modlil se sám. Eliáš obětoval a svědčil sám. Jeremiáš prorokoval a plakal sám. Pavel řekl: „…nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili… Pán však při mně stál a dal mi sílu…a byl jsem vysvobozen ze lví jámy.“
V okamžiku odevzdání se a ne před ním Bůh zasáhne ve tvůj prospěch. Když tři židovské děti přijaly závazek neklanět se královým modlám, Bůh je vyvedl ven z ohnivé pece dokonce bez zápachu kouře. Král Nabúkadnesar byl tak ohromen, že řekl: „…neboť není jiného Boha, který by mohl vyprostit jako tento Bůh“ (Daniel 3:29). K čemu věříš, že tě Bůh povolal, a co si myslíš, že očekává, že uděláš se svým životem? Poslouchej Ho. Vykroč ve víře a udělej to. Jestli se obáváš, čti tato slova: „Raději bych byl popelem než prachem. Raději bych byl vyhořelou jiskrou, než abych byl udušen suchým smetím. Pravým posláním mého života je žít, ne existovat. Proto nebudu plýtvat svými dny v pokusech prodloužit je. Využiji každý okamžik.“