„Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům…“ Přísloví 17:4
V okamžiku, kdy někdo začne pomlouvat, zastav ho a zeptej se: „Proč mám toto poslouchat? Už jsi mluvil s člověkem, o kterém mluvíš?“ Vezmi rozum do hrsti; lidem, kteří pomlouvají, nemůžeš důvěřovat! Bible říká, že když nasloucháš pomluvám, jsi zdrojem potíží: „Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům…“ (Přísloví 17:4). A Juda dodává: „To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího“ (Juda 1:19). To jsou vážná obvinění. A internet ještě zhoršil tento problém, protože můžeš rozšiřovat pomluvy rychleji, ve velkém rozsahu a přitom zůstat anonymní.
Pavel mluví o těch, kteří se „koušou a požírají“ navzájem (viz Galatským 5:15). Říká, že by se jim měli vyhýbat a měli by je potrestat. Kdy jsi toto naposledy viděl v církvi? Šalomoun řekl: „Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou“ (Přísloví 20:19). Jinými slovy, drž se od nich dál. Nejrychlejší způsob, jak ukončit pomlouvání, je konfrontovat ty, kteří pomluvy šíří.
Církev není takové místo jako televizní show, kde je řečeno všechno, konfrontují se lidi a „pere se jejich špinavé prádlo“ tak, aby to celý svět viděl. Úplný opak: „Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár“ (Přísloví 26:20). Ježíš nás učil, jak jednat s osobními těžkostmi, když nastanou:
1) „…jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima…“ (Matouš 18:15).
2) „Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva…“ (Matouš 18:16).
3) „Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi…“ (Matouš 18:17).
To je Kristův způsob a musí to být i náš způsob.