„Jsem si jist, že…ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží…“ Římanům 8:38-39
Překonání strachu z osamělosti vyžaduje porozumění Boží oddanosti vůči tobě. Jeho otcovství není založeno na duševním rozpoložení, sentimentu nebo citovém pohnutí; je založeno na Jeho neměnícím se charakteru a neměnící se pověsti. Všechno, kým On je a kým prohlašuje, že je, stojí v závislosti na Jeho věrnosti vůči tobě. „Hospodin pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid“ (1. Samuelova 12:22). Všimni si v Písmu dvou věcí: starost o své dobré jméno a potěšení z toho, že je tvůj Otec, to jsou důvody, proč se k tobě nikdy neotočí zády.
Tvé problémy neznamenají, že tě Bůh soudí, nebo že se tě zříká. Satan by tě o tom rád přesvědčil. Bude ti říkat, že jsi zklamal Boha, nebo že Bůh zklamal tebe kvůli tomu, aby ses cítil nedůstojný, bez naděje, neuznaný za Jeho vlastního a opuštěný Bohem. Ne, generace věřících zpívaly v dobách „temné noci“ své duše: „Úžasná je tvá věrnost, ó Bože, můj Otče.“ Ve tvých okolnostech a utrpení si pamatuj: „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá“ (Pláč 3:22-23). Utrpení a nepřízeň neruší Jeho věrnost. „Ježíš Kristu je tentýž včera dnes i na věky“ (Židům 13:8). Nemůže tě jednou milovat a pak už tě nemilovat. „…po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ“ (1. Petrova 5:10). Dnes vyznej: „Nic mě nemůže oddělit od Boží lásky.“