„Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“
1. Mojžíšova 2:15
Církev po generace mlčela ve věci hříchu otroctví. To proto, že to bylo populární a ekonomicky výhodné; nehledě na to, že sami někteří vedoucí církví měli otroky. Ale když konečně církev uznala, že je to špatné, pomohlo to najít cestu k reformě. Dnes si nedokážeme představit, že život by byl jiný! Někteří z nás se probouzejí do skutečnosti, že starat se o Boží stvoření není něco, co dělají pouze ti, kdo pečují o stromy.
Oficiální usnesení Jižního baptistického kongresu ilustruje odsouzení těch, kteří jsou zodpovědní za ropnou skvrnu v Golfském zálivu. Teolog Jižní baptistické církve Russel Moore ve výmluvném prohlášení o tom, jak by ropná skvrna zničila jeho milované domovské město Biloxi v Mississippi, uznal: „Po příliš dlouhou dobu jsme si my, evangelikální křesťané, udržovali nejisté svědomí ve věci ekologických problémů. Zahrnuji sám sebe do tohoto obvinění.“ Potom se zeptal: „Budou nám lidé věřit, když mluvíme o Tom, který dává život, a v takové hojnosti, zatímco oni vidí, že my se nezajímáme o to, co zabíjí a ničí?“
Stejný Bůh, který vložil brambory do země, abychom je mohli jíst, vložil ropu do země, abychom ji mohli používat. Ale určitě není šťastný, když znečišťujeme Jeho oceány a zabíjíme Jeho stvoření při našem úsilí ropu získat. „Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby i netvora, který se prohání po mořských stezkách“ (Žalm 8:6-9).
Skutečnost, že jdeme do nebe, neznamená, že můžeme „zdemolovat“ Boží krásnou zemi!