„…posílen vírou vzdal čest Bohu…“ Římanům 4:20
Četl jsi příběh o tom, jak Izák žehnal svým synům, když byl na sklonku života a téměř slepý (viz 1. Mojžíšova 27)? Když Jákob, mladší syn, chtěl část rodinného dědictví, které patřilo jeho staršímu bratru Ezauovi, což byl dvojnásobek, jeho matka Rebeka mu pomohla to ukrást. Udělala to takto. Ezau byl chlupatý a Jákob měl hladkou kůži. Proto Rebeka zabalila Jákobovy paže a krk do kozí kůže a dala mu Ezauovo oblečení. Když šel Jákob ke svému stárnoucímu otci a předstíral, že je Ezau, jeho otec ho požádal, aby přišel blíže, takže se ho mohl dotknout. Jeho otec mu řekl, že mluví jako Jákob, ale na dotek je jako Ezau, proto se rozhodl důvěřovat tomu, co cítil místo tomu, co slyšel. Výsledkem bylo, že dal požehnání prvorozeného, které bylo určeno jeho prvorozenému synu Ezauovi, svému druhorozenému synu Jákobovi.
Hlavní myšlenkou je: byl podveden tím, co cítil. Nyní víme, že Bůh v tom všem pracoval a použil si to. Ale hlavní je to, že nemůžeš vždycky důvěřovat svým pocitům, protože ty nejsou vždy v souladu s Božím Slovem a mohou tě podvést. Řekneš: „Mé city jsou zraněné, takže jsem se svou rodinou přes rok nemluvil.“ Překonej to! Nauč se odpouštět. Odmítni zůstat uražený. Žij v lásce. Jestliže dovolíš, aby tvé pocity vládly tvému životu, tak ti v něm udělají nepořádek. Pocity jsou jako rozmazlené děti: čím více je rozmazluješ, tím více ti vládnou. Neměl bys potlačovat své pocity, ani je zavrhovat, ale nesmíš se jimi nechat vést.