„Nyní tedy vstaň a přejdi…do země, kterou dávám Izraelcům.“ Jozue 1:2
Jozue už cítil radost ze zaslíbené země. Ale nyní se musel vrátit a čekat až do doby, než Mojžíš zemře a než budou všichni pochybovači pochováni. Všimni si:
1) Některé z našich starých způsobů musí zemřít. Mojžíš představoval starý systém. Bylo to dobré tehdy, ale ne nyní. Když se spojíš s tím, co bylo, místo toho, co je, pak nejsi připraven. Stále existuje příliš mnoho lidí, na které chceš udělat dobrý dojem. Jsi natolik vázaný určitými filozofiemi, že když Bůh řekne, že je čas se posunout, ty to musíš s někým dalším konzultovat. Když Bůh řekl Jozuovi: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům“ (Jozue 1:2), existovala jediná správná odpověď. Ta zněla: „Ano, Pane!“ Musíš respektovat minulost, ale neuváznout v ní. Musíš stát na pravdě, ale hledat Boha kvůli novým instrukcím a porozumění, pokud chceš dosáhnout svého určení.
2) Tvé pochybnosti musí být pochovány. Pouze dva z dvanácti zvědů, kteří šli do zaslíbené země, věřili, že Bůh jim ji dá. Těch dalších deset vidělo obry, dali místo pochybám, zemřeli a byli pochováni v poušti. Každá pochybnost, která tě táhne zpět, musí zemřít a také být pochována, včetně hlasu tvého nízkého sebevědomí, tvých dětských strachů, tvých obav a tvé kritiky. Shromáždi je, vlož je do krabice, zahrab je, postav se na ně a řekni: „Popel k popelu, prach k prachu.“ Než se budeš schopen posunout dopředu, musíš pochopit tyto principy a žít podle nich.