„…kdo domluvy poslouchá, získává rozum.“ Přísloví 15:32
Říkat dobrou věc špatným způsobem se obvykle vymstí. Proto je zde „slovo moudrosti“: pokud nedokážeš přijmout konstruktivní kritiku, nepokoušej se o ni. Než začneš kritizovat, zeptej se sám sebe:
1) „Mám zájem o dobro této osoby?“ Nebo jenom potřebuješ vypadat dobře, znát všechny odpovědi, kontrolovat lidi a získat přijetí a významné postavení? Nemůžeš pomoci druhým, dokud jsi zaměřen na potřeby svého vlastního „ega“.
2) „Jsem zaměřen na obviňování a jsem odsuzující?“ Pokud ano, budeš takto působit na druhé. „Nesuďme už tedy jeden druhého…“ (Římanům 14:13). Aby ses vyhnul obviňování a posuzování, musíš přestat mluvit o tom, proč to udělali, koho z toho obviňovat, nebo jak hloupé, sobecké a bláznivé to bylo, nebo co je na nich špatného atd. Je to zaměřování se na problém, je to polarizující a nepomáhá to.
3) „Směřuji dotyčnou osobu k řešení?“ Bůh je Bohem řešení. Když nás našel ztracené v hříchu, nedal nám kritickou připomínku naší slabosti. Místo toho: „Když jsme ještě byli bezmocní…zemřel Kristus za bezbožné“ (Římanům 5:6). Neposkytl nám analýzu našeho problému, ale řešení. Proto vážně navrhni: „Říkám si, jestli bys nedošel k lepšímu výsledku, kdyby…“ a potom nech Boha, aby to dotáhl do konce.
4) „Říkám pravdu v lásce?“ Dokonce tvoje nejupřímnější myšlenky musí zrcadlit, že máš zájem. „Buďme pravdiví v lásce…“ (Efezským 4:15). Takový postoj otevře jejich srdce a připraví je na to, aby ti důvěřovali. Láska říká: „Protože si tě vážím, dávám ti návrh. Je to přijatelné?“