„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Jan 15:12
Když Ježíš řekl: „Milujte se navzájem,“ použil pro lásku řecké slovo, které znamená pečovat. Zamysli se nad matkou a jejím dítětem: její láska je trvalá a její největší touhou je, aby dítě prospívalo. Řekneš: „Ale není to druh lásky, kterou by lidé měli dostávat někde jinde, jako třeba doma?“ Ne, někteří lidé ve tvém životě nosí masku, ale pod ní je zřejmé, že nutně potřebují péči. A nejvíce budou ovlivněni těmi, kteří jim pomáhají cítit se dobře sami se sebou.
Jeden vedoucí píše: „Mnozí lidé jsou velmi blízcí mému srdci, protože ve mně věřili, když já jsem si nevěřil. Naslouchali mi, aniž by mě odsuzovali a bezpodmínečně mě milovali, i když jsem nebyl zrovna milý. Bez nich bych neměl tu naději, kterou jsem potřeboval k úsilí o naplnění své vize.“
Nemůžeš být jako malá holčička, která přišla domů ze sboru a oznámila: „Chci být jako ten muž, který dnes stál na kazatelně.“ Její maminka měla radost a řekla: „Chceš vstoupit do služby?“ „Ne,“ odpověděla. „Chci lidem říkat, co mají dělat!“ Pozor! Někteří z nás chceme být zosobněním autority, abychom mohli napravovat lidi a poskytovat jim svou takzvanou „konstruktivní kritiku“. Většina lidí nepotřebuje kritiku, potřebují povzbuzovače. Když o ně budeš pečovat, uvítají, že budeš promlouvat do jejich životů – a budou naslouchat.
Goethe řekl: „Náprava dělá hodně, ale povzbuzení dělá mnohem více.“ Proto přemýšlej o povzbudivých slovech a promlouvej povzbudivá slova. „Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost“ (Přísloví 12:25).