„Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.“ Přísloví 23:16

Kritika z tebe udělá lepšího člověka, pokud se budeš řídit těmito třemi zásadami:
1) Podívej se za kritiku, abys viděl kritika. Pokud je to někdo, koho si vážíš, naslouchej tomu, co říká. Pokud je to někdo, kdo je neustále kritický, nepřikládej velkou hodnotu tomu, co říká; pravděpodobně do tebe pouze promítá své znechucení. Existuje příběh o dvanáctiletém chlapci, který nepromluvil od té doby, co se narodil. Poté, co dostával ovesné vločky k snídani po několik týdnů, zakřičel: „Fuj, tohle nesnáším!“ Jeho matka vyskočila, objala ho a řekla: „Mysleli jsme si, že nemůžeš mluvit. Proč jsi s námi nikdy nemluvil?“ Upřímně vykřikl: „Protože do nynějška bylo všechno v pořádku.“ Někteří lidé mluví pouze tehdy, když jsou znepokojení. Důležitá otázka zní: chce ti tvůj kritik upřímně pomoci?
2) Pokus se nebrat se příliš vážně. Vyrovnejme se s tím, že my všichni děláme věci, kterých litujeme. Ale když se můžeš zasmát sám sobě a poučit se z toho, pak rosteš do dospělosti.
3) Nauč se poznat rozdíl mezi konstruktivní a ničivou kritikou. Nauč se, jak si vyložit kritiku tak, že se zeptáš: a) v jakém duchu je tato kritika podána? Pokud je postoj tvého kritika laskavý, můžeš se spolehnout, že byla myšlena konstruktivně; b) kdy je ta kritika podána? Když tě někdo kritizuje veřejně, pak většinou jeho záměry nejsou nejlepší; c) proč je ta kritika podána? „Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá“ (Přísloví 20:5). Když jsou lidé zranění, mají sklon zraňovat druhé. Proto se vždycky zeptej: „Byla tato kritika myšlena pro můj prospěch nebo k ní došlo kvůli osobnímu zranění?“