„Správně, služebníku dobrý a věrný…“ Matouš 25:23
V časopise „Učedník“ Paul Thigpen píše: „Pamatuji si, jak jsem jednoho odpoledne přišel domů a zjistil, že kuchyně, ve které jsem pouze před několika hodinami tak tvrdě pracoval, abych ji vyčistil, nyní vypadala hrozně. Moje malá dcera byla očividně zabrána do vaření a suroviny byly rozházené spolu se špinavými mísami i nástroji po pracovních plochách a po podlaze. Ta situace se mi nelíbila. Potom, když jsem se podíval zblízka na ten nepořádek, vysledoval jsem na stole malou poznámku, neohrabaně napsanou s otisky prstů od čokolády. Ten vzkaz byl krátký – vyrábím něco pro tebe, tati – a byl podepsaný ,tvůj anděl‘. Uprostřed toho nepořádku a navzdory mému podráždění, se v mém srdci najednou objevila radost, laskavá a čistá. Moje pozornost byla přesměrována od problému k malé dívce, kterou jsem miloval. Když jsem se s ní setkal v krátkém vzkazu, měl jsem z ní radost. Kvůli jejímu záměru udělat jednoduchou dobrou věc jsem měl radost, jakmile jsem viděl její ruku při práci v situaci, která jinak vypadala katastrofálně.“
V podobenství o hřivnách Ježíš zdůraznil to, že dva služebníci, kteří investovali a rozmnožili to, co jim bylo svěřeno, dostali od svého pána největší pochvalu: „,Správně, služebníku dobrý a věrný…‘ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu…,šel jsem a ukryl tvou hřivnu v zemi…‘ Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný…‘“ (Matouš 25:23-26). Pochvala nebo obvinění: co z toho dostaneš? Bůh neříká: „Když to neumíš udělat dobře, vůbec to nedělej.“ Ne, je rád, když se pokoušíš, děláš chyby, poučíš se z nich a rosteš. Proto to nepřestávej zkoušet!