„Ano, v opravdovosti máš zalíbení…“ Žalm 51:8
Podle časopisu „Psychologie dnes“ více lidí přiznává, že podváděli své partnery v manželství než při daňovém přiznání nebo uplatňování nákladů. Téměř polovina říká, že kdyby odřeli jiné auto na parkovišti, ujeli by bez zanechání vzkazu, i když osmdesát devět procent souhlasí, že by to bylo špatné. Možná že by ta otázka neměla znít: „Proč Bůh od nás vyžaduje takovou upřímnost,“ ale raději „proč tolerujeme takovou neupřímnost?“
Jeremiáš přispěl tímto: „Nejúskočnější ze všeho je srdce…“ (Jeremiáš 17:9). Pro mnohé z nás je krédem toto: „Poznáš pravdu a kvůli té pravdě se nebudeš cítit dobře.“ Když ti byly tři roky a maminka se zeptala: „Uhodil jsi svého mladšího bratra,“ věděl jsi, že upřímnost bude mít své následky. Takže ses naučil říkat: „No, není to tak úplně lhaní.“ Naučil ses věci převracet: „Uhodil jsem svého malého bratra? To záleží na tom, jak si vyložíš slovo ‚uhodit‘. Myslím tím, samozřejmě, že jsem se ho dotknul, ale považovala by to porota za ránu? Víš, všechno je relativní.“ Nebo řekneš: „Uhodil jsem svého malého bratra? Ano, mami, uhodil. Ale není to moje chyba. Kdybych se narodil s neagresivními chromozomy a kdybyste mi nedovolili dívat se na televizi, nikdy by se to nestalo. Takže mohu říci, že jsem uhodil svého bratra, ale chyba není na mé straně. Jsem obětí výchovy a přírody.“ Usmíváš se, ale žalmista říká: „Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost“ (Žalm 51:8). A to je pravda o pravdě.