„…zachovej své svědomí čisté…“ 1. Timoteovi 1:19, přel. z angl.
Když mluvíme o svědomí, Pavel píše: „Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi“ (Skutky 24:16). Říká to Timoteovi přímo, aby: „…zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře“ (1. Timoteovi 1:19).
Kapitán se nevydává na cestu kvůli tomu, aby způsobil ztroskotání své lodi. Ale když usne u kormidla nebo přestane sledovat kompas, skončí na skalách. Otázka nezní: „Projde mi to?“ Ne, ta otázka zní: „Mohu s tím později žít? Jak to ovlivní mou důvěru v Boha? Co si o tom myslí? Zastaví to nebo podpoří Jeho požehnání v mém životě?“
Kdosi napsal: „Musím žít sám se sebou a proto chci být člověkem, s jakým bych se rád znal; chci být schopen, zatímco dny jdou, se vždycky podívat sám sobě do očí. Nechci stát se zapadajícím sluncem a nenávidět sám sebe kvůli věcem, které jsem udělal. Chci jít ven se vztyčenou hlavou; chci si zasloužit úctu všech lidí. Zde, v zápasu o slávu a bohatství, chci být schopen mít sám sebe rád. Nechci se na sebe podívat a vědět, že jsem vztekloun a lhář a prázdná sláva. Nikdy se sám před sebou nemohu schovat, já vidím to, co ostatní možná nikdy neuvidí; nikdy sám sebe nemohu podvést a proto, ať se stane cokoliv, chci si vážit sám sebe a chci mít čisté svědomí.“