„…aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.“ Židům 12:27
Rick Hamlin píše o nedávné konverzaci: „Jeden člověk mně podobný řekl: ,Bojím se chodit do práce. Všechno to propouštění je depresivní. Stále přemýšlím o tom, že příští budu já. Mám spoustu práce a moji klienti si cení toho, co dělám, ale začal jsem si dělat starosti a nemá to konce.‘ Dělat si starosti je z toho to nejhorší a takové příběhy se hromadí; přátelé, přátelé přátel, lidé ze sboru, sousedé, rodiče kamarádů našich dětí. Předčasný důchod zde, snížení stavu tam, odstupné, zápočtový list, to všechno dává statistikám osobní aspekt a tento hlodavý strach může udělat z každého dne utrpení.“
Jsou taková rizika, možná cítíš útoky na svou odvahu – každodenní šípy zklamání, které tě unavují a okrádají o radost. Satan je jako terorista, který se specializuje na partyzánskou válku. Ví, že by ztratil mnoho času, kdyby bojoval proti nebeským silám, proto si vybírá jednotlivé věřící. Otázka zní, jak zůstat stát pevně, když „všechno, co je otřesitelné“, se třese?
Vzpomeň si, co říká Izaiáš: „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem…neboť v tebe doufá“ (Izaiáš 26:3). Kdyby se Mojžíš zaměřil na okolnosti, nikdy by nemohl pokojně stát mezi Rudým mořem a Egypťany. Jeho pokoj pocházel z poznání, že je tam, kde Bůh chce, aby byl. Mít v něčem pokoj není samo o sobě cílem; pokoj je vedlejším produktem vědomí, že: „…nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí“ (Žalm 31:20).