„…a ,ne‘ ať je ,ne‘…“ Jakub 5:12
Když se nenaučíš říkat „ne“, skončíš tak, že se nebudeš mít rád, a také lidé, kterým se pokoušíš udělat radost, tě nebudou mít rádi. V některých případech máme potíž říci „ne“, protože se obáváme, že lidem se to nebude líbit. V jiných případech věříme, že protože jsme „dobří křesťané“, musíme vždycky říkat „ano“. Jakub říká: „…a ,ne‘ ať je ,ne‘, abyste nepropadli soudu“ (Jakub 5:12). Pouze tehdy, když máš odvahu říci „ne“, dospěješ a budeš schopen jednat se svými vlastními nenaplněnými potřebami a začít si vážit sebe samého. A časem si tě budou vážit i druzí. Proto dělej tyto tři věci:
1) Před odpovědí nejprve přemýšlej. Pokud to potřebuješ, řekni: „Můžeme se k tomu vrátit později?“ Nedělej závazky, aniž bys to konzultoval s Bohem, svým kalendářem a svou rodinou. „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad…“ (Jakub 1:5).
2) Když toho máš moc, řekni to. Reagovat na takzvané naléhavé případy způsobené špatným plánovaním nebo špatnými návyky někoho jiného, neprospěje ani jednomu z vás. Omez, na co řekneš „ano“, a drž se toho. Nepřibírej si nic dalšího proto, že se cítíš pod tlakem, vinen nebo nepostradatelný. Zjistíš, že jsi nepostradatelný pouze do okamžiku, než řekneš „ne, jinak umřu“!
3) Řiď se svými dary. Bůh dal každému z nás jedinečné vlohy. Pokud si máš vybrat mezi zpíváním v pěveckém sboru a úřadováním ve finanční komisi, řiď se tím, kde tvé vlohy budou nejlépe využity. Je to vždycky snadné? Ne, ale dokud se to nenaučíš dělat, budeš investovat příliš mnoho času a energie do toho, co vypadá naléhavě, a budeš zanedbávat to, co je důležité.