„Už dost, Hospodine, vezmi si můj život…“ 1. Královská 19:4
Někdy poté, co jsi „do toho dal všechno“, můžeš skončit zcela vyčerpaný. Podívej se na Eliáše. Bůh si ho použil na hoře Karmel, aby svolal oheň z nebe na Baalovy proroky. Ale on se zhroutil kvůli Jezábeliným hrozbám. Když prchal, aby si zachránil život, „…přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním… Řekl: ,Už dost, Hospodine, vezmi si můj život…‘“ (1.Královská 19:4).
V okamžiku, kdy Bůh přestal být středem jeho zájmu a zaměřil se na nepřítele, byl přemožen. Proto k němu Bůh mluvil znovu. Tentokrát to nebylo velkolepé představení. Místo toho promluvil hlasem tichým, jemným (viz 1. Královská 19:12), vedl ho stranou, aby odpočíval a prožíval svůj čas s Bohem. Poté, když národ opět viděl Eliáše, byl znovu duchovně na vrcholu. Proto si zodpověz tuto otázku: přesunul jsem svou pozornost od Boha na „všechny ty věci, které musím dělat“? Pokud ano, potřebuješ přestávku, čas prožitý o samotě s Bohem. Když tě On volá, abys šel do ústraní, udělej to!
Vic Pentz říká: „Nic neselhává tak dokonale, jako úspěch bez Boha.“ V jakémkoliv úspěchu spočívá dvojí nebezpečí:
1) Trávíš příliš mnoho času nasloucháním uznání druhých.
2) Předpokládáš, že máš ty sám to, co je zapotřebí k úspěchu. Výsledkem je, že se oddělíš od Boha, který je zdrojem tvé síly.
David řekl: „Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?“ (Žalm 27:1). Nebojácnost je bláznovství, jestliže není založeno na víře v Boha. A ještě jedna myšlenka: Bůh poslal Elíšu, aby asistoval Eliášovi, a On také může poslat toho správného člověka na pomoc tobě. On ví, co udělat, aby tě znovu uvedl do pohybu.