„Ale nepříkládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše…“ Skutky 20:24
Existuje staré úsloví: „Jestliže miluješ svou práci, nebudeš pracovat ani jeden den ve svém životě.“ To ale není úplně pravda. Většina lidí pracuje tvrdě. Ale i když milují svou práci, musí dělat věci, které dělají neradi. Vynakládají úsilí, které přesahuje hranici toho, co je příjemné. Pravděpodobně je přesnější říci, že když děláš něco, v co věříš, pak tvrdá práce ti poskytne hluboké uspokojení.
Autorka románů Ursula K. Le Guin konstatovala: „Je dobré mít před sebou cíl cesty, ale nakonec je důležitá ta cesta samotná.“ Někteří lidé trpí „chorobou cíle cesty“. Myslí si, že dosažení určitého místa v životě jim přinese štěstí. Jaká škoda. Protože skutečnost je taková, že mnohokrát, když dorazíme, zjistíme, že to není to, co jsme očekávali. Když se upneš na cíl, můžeš promeškat úžasné věci, které se dějí po cestě. Promeškáš radost z dnešního dne. Pokud jsi přesvědčen, že „nějaký den“ bude tvůj nejlepší den, nevložíš dostatečně mnoho do dneška – nebo z něj dost nezískáš. Pokud neděláš něco významného ve svém životě, nezáleží na tom, jak dlouho to trvá. Nestačí jenom přežít; potřebuješ mít důvod, proč žít. To je místo, kam vstupuje Kristus: dá ti nový život a dá cíl tvému životu – a navíc sílu toho cíle dosáhnout.
D. L. Moody jednou řekl: „Dovol Bohu, aby vlastnil tvůj život; může s ním udělat mnohem více než ty.“