„Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou…“ 5. Mojžíšova 26:19
Představ si, jak by ses cítil poctěn, kdyby se tě rozhodl navštívit prezident nebo předseda vlády a chtěl strávit večer a noc ve tvém domě. Rozhodně bys nenechal špinavé nádobí nahromaděné ve dřezu, oblečení poházené po podlaze a špínu ve vaně. Ne, to místo bys radikálně změnil! A nenechal bys ho spát v garáži, ve skladišti nebo v podkroví; vyklidil bys pokoj pro hosty a dal ho dotyčnému k dispozici. Tvým cílem by bylo uctít ho všemi možnými způsoby, protože jeho přítomnost by tě poctila.
A teď si přečti toto: „Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách…a že ho budeš poslouchat. A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechna jeho přikázání a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil“ (5. Mojžíšova 26:17-19). Pokračujme v této myšlence. Když starozákonní kněží vstupovali do služby, prošli obřadem nazývaným „zasvěcení“. Od tohoto okamžiku patřili výhradně Bohu a byli Mu ve všem zavázáni k poslušnosti. Řekneš: „Co to má se mnou společného?“ Hodně: pokud chceš, aby si tě Bůh použil, aby tě uctil a povýšil, pak Ho nemůžeš odsouvat na okraj nebo Ho oddělovat. Musíš se zavázat k plnění Jeho vůle! A to zahrnuje tvůj čas, tvůj talent, tvé cennosti, tvé tělo, tvou mysl, tvého ducha a všechno, co je tvoje. Bůh chce úplné odevzdání se.