„…ať to činí ze síly, kterou dává Bůh…“ 1. Petrova 4:11
William Wilberforce vyrůstal jako privilegované dítě, studoval na univerzitě v Cambridgi. Dva týdny po svých dvacátých prvních narozeninách byl zvolen do parlamentu, kde se stal vynikajícím řečníkem a politikem. Potom se setkal s Johnem Newtonem, autorem oslavné písně „Vzácná milost“. Bývalý kapitán lodi s otroky, Newton, našel Krista, činil pokání ze skutků svého starého života a stal se služebníkem. Po setkání s Newtonem byla zaseta do Wilberforcova srdce semena, která měla rozhodující vliv na změnu dějin.
V roce 1787 Wilberforce zahájil kampaň, která měla Velkou Británii přivést k uvědomění si krutosti otrokářství a vést k hlasování pro jeho zrušení. Byl to nelítostný boj. Politici, průmyslníci a náboženští vůdci, kteří měli své vlastní otroky, stáli proti němu.
John Wesley napsal Wilberforcovi ze své smrtelné postele: „Když je Bůh s tebou, kdo může být proti tobě? Jsou oni všichni dohromady silnější než Bůh? Nedej se unavit konáním dobra! Pokračuj ve jménu Božím a v síle Jeho moci, dokud i americké otrokářství (to nejodpornější pod sluncem) nezmizí.“ Wilberforce vytrval, protože věděl, co bylo v sázce: životy miliónů lidí.
Zákon o zrušení otroctví, který zakazoval obchod s otroky, byl nakonec 23. února 1807 schválen ve sněmovně poměrem hlasů 283 ku 16. O dvacet šest let později, téměř u konce Wilberforcova života, bylo otroctví zrušeno v celém britském impériu. Krátce poté bylo zrušeno i ve Spojených státech. Jak se to stalo? Tak, že se jeden muž rozhodl žít podle principu „služte v lásce jedni druhým“ (viz Galatským 5:13).