„V moci jazyka je život i smrt…“ Přísloví 18:21
Jedna učitelka chtěla ocenit své studenty, proto každému z nich dala stuhu, na které bylo napsáno: „To, kým jsem, působí změnu,“ a požádala je, aby ji dali někomu, kdo způsobil změnu v jejich životě. Jeden student dal svou stuhu mladému vedoucímu pracovníkovi, který mu pomohl plánovat jeho životní dráhu. Ten ji dal svému nadřízenému, s kterým se těžko dalo vyjít. Řekl mu, jak byl ovlivněn jeho tvořivostí a požádal ho, aby dal stuhu někomu, koho obdivuje. Toho večera ten nadřízený řekl svému čtrnáctiletému synovi: „Přemýšlel jsem, koho chci poctít – a jsi to ty. Mé dny jsou hektické a vždycky si stěžuji na tvé známky a tvůj neuklizený pokoj. Dnes večer ti chci dát vědět o změně, kterou jsi způsobil v mém životě. Vedle tvé matky jsi ten nejdůležitější člověk, kterého znám a miluji tě.“ Chlapec potlačoval slzy a odpověděl: „Dnes, o něco dříve, jsem napsal dopis, ve kterém vysvětluji, proč jsem si vzal život a prosím tě o odpuštění. Chtěl jsem to udělat, až budou všichni spát. Myslel jsem si, že ti to bude jedno. Tuším, že ten dopis už teď nebudu potřebovat.“ Nahoře v synově pokoji otec našel jeho smutný dopis vedle nabité zbraně.
Bůh ti může dát jazyk učedníků, abys uměl zemdleného podpírat slovem (viz Izaiáš 50:4). Slova mění život: „V moci jazyka je život i smrt…“ (Přísloví 18:21). Proto dnes sejdi ze své cesty a mluv slova povzbuzení k někomu, na koho obvykle nemyslíš.
„…jak je dobré slovo v pravý čas“ (Přísloví 15:23).