„Blaze těm, kdo pláčou…“ Matouš 5:4
Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“ (Matouš 5:4). Žal je cena, kterou platíme za lásku. Jeden spisovatel píše: „Když na nás žal tvrdě dopadne, divíme se: ‚Proč se toto stalo? Má nám to připomenout krátkost života? Má to prohloubit víru těch, kteří pokračují?‘ Je těžké odpovědět ‚ano‘, když všechno vypadá černě. V tom okamžiku je pro nás tou nejdůležitější věcí úleva od bolesti. Ale když projdeme nesnázemi místo toho, abychom se jim vyhýbali, přivítáme je jinak. Jsme ochotni přijmout, že jsme vyučováni. Podobně jako Josef vidíme, jak si to Bůh může použít pro nějaký větší záměr. Konečně, smutek znamená čelit tomu, co nás zraňuje, v přítomnosti toho jediného, který nás může uzdravit.“
Bible říká: „Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá“ (Žalm 30:6). Tvé „ráno“ přijde; Bůh to slíbil! Tvůj žal se časem zmírní. Skutečnost, že jsi ochoten přijmout bolest místo toho, abys před ní utíkal, to zaručuje. Není to tak, že bys zapomněl, ale budeš vzpomínat jinak; s větší vděčností a menším zármutkem. Toto blahoslavenství odpovídá na dvě otázky:
1) Co se stane s těmi, kdo zemřou v Pánu? „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků… Jdu, abych vám připravil místo…abyste i vy byli, kde jsem já“ (Jan 14:1-3).
2) A co s těmi z nás, kdo musí dále žít? „…Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoliv tísni…“ (2. Korintským 1:3-4).