„…nemohli sídlit pohromadě.“ 1. Mojžíšova 13:6
Abraham a Lot spolu začali podnikat. Potom nastal problém: „…jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda…“ (1. Mojžíšova 13:6-7). Proto Abraham řekl: „Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo“ (1. Mojžíšova 13:9). Zde je důležitá lekce: skutečnost, že někdo patřil do tvého dřívějšího života, neznamená, že by měl jít celou cestu s tebou. I když jsou vzpomínky na dřívější dny společné práce s někým nádherné, je obtížné čelit pravdě, že jsou tyto dny pryč a nikdy se nevrátí. Znamená to, že ty máš pravdu a dotyčný se mýlí? Ne, pouze to znamená, že každý z vás má jiné poslání. Pokud tomu nerozumíš, tak lidé, kteří byli dříve větrem pod tvými křídly, se mohou stát závažím, které tě táhne dolů.
Někdy přerosteš něčí obdarování a schopnosti, a nezáleží na tom, jak moc se pokoušíš jim pomoci nebo je zlepšit, nic se na nich nezmění k lepšímu. Když se to stane, tvé vyhlídky se zmenší a tvůj posun dopředu utrpí. Někteří lidé, které bys chtěl mít ve svém životě, by tam neměli být, protože nesdílejí tvoje nadšení; mají jiné povolání. Když toto pochopíš, raději dříve než později, ušetříš sám sebe nevýslovné bolesti.
Jeden příběh vypráví o muži, který nechal vzkaz na svém telefonním záznamníku: „Nyní nejsem k zastižení. Dělám změny ve svém životě. Prosím, po pípnutí zanechte vzkaz. Pokud vám nezavolám zpět, jste jednou ze změn.“