„V těch dnech vyšel na horu k modlitbě…“ Lukáš 6:12
Jedním z nebezpečí, když je člověk zapojen do Božího díla, je to, že můžeš být po týdny, dokonce po měsíce bez modlitby. V průzkumu, který zahrnoval tisíce pastorů, polovina z nich přiznala, že často pracovali v dlouhých časových úsecích, aniž by si udělali čas na modlitbu. Neměli osobní modlitební život kromě modliteb souvisejících s jejich funkcí v církvi. Kupodivu na toto téma vedli celá kázání, ale oni sami to ve skutečnosti nedělali. Týká se tě to také? Ježíš vstával před úsvitem a strávil hodiny na modlitbách. Dokonce se modlil celou noc. A bylo to znát. Jeho neuvěřitelný úspěch plynul z Jeho hlubokého vztahu, který měl se svým Otcem. Každé ráno udělal vklad, aby mohl vybírat po celý den.
Jeden biblický učitel píše: „Prošel jsem od stádia, kdy mě stálo dřinu a úsilí modlit se pět minut každých několik dní, do stádia, kdy jsem se z modlitby radoval – a ve skutečnosti jsem ji bytostně potřeboval a chtěl – začínám svůj den modlitbou, potom se modlím během dne, jak mi věci přicházejí na srdce a končím svůj den sdílením se s Pánem, když usínám. Posunul jsem se od ojedinělého, nepravidelného modlitebního života, k pravidelnému času na modlitbu, který je věcí kázně, aniž by byl pedantsky dodržován. Tam, kde jsem si dříve myslel, že naplňuji povinnost vůči Bohu tím, že se modlím, si nyní uvědomuji, že vůbec nemohu přežít den a být spokojen…pokud se nemodlím. Pochopil jsem, že modlitba je úžasná výsada, ne povinnost. Už nepřistupuji k Bohu ve strachu a nepřemýšlím o tom, jestli mě skutečně uslyší a pošle odpověď na mé modlitby. Nyní k Němu přistupuji směle, tak jak mě učí Boží Slovo, a s velkým očekáváním.“