„…doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou…“ 2. Korintským 12
Určitá míra soutěživosti je dobrá. Potřebuješ ji. Když se děti přihlásí do soutěže v pravopise, studují pilněji a učí se více, protože mají v úmyslu soutěžit. Vědí, že jejich akademická dovednost bude vyzkoušena a připravují se, protože rádi vítězí. Ale když tvoje soutěživost vede k tomu, že se cítíš „méně než“ nebo „lepší než“ jiná osoba, je to příliš.
Pavel píše: „…doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost. Nechceme si zakládat na díle přesahujícím hranice, které nám vyměřil Bůh, totiž abychom došli až k vám“ (2. Korintským 10:12-13). K tomu, abys přesně ohodnotil svůj úspěch, musíš nejdříve porozumět Bohem danému záměru. Když hraješ v týmu, tvá pozice určuje tvůj úkol. Útočníci a obránci mají odlišné schopnosti, ale aby tým vyhrál, musí mít obojí. Obránce, který brání opačnému týmu v dávání gólů je stejně hodnotný jako útočník, který dává góly. Jednomu možná více tleskají než druhému, ale vítězství patří jim všem.
Když se stále srovnáváš s druhými, zříkáš se úspěchu, protože za měřítko jsi postavil někoho jiného. Ale ten dotyčný má jiné postavení. Má i jiné povolání. Má jiné schopnosti uzpůsobené k tomu, aby naplnil roli, kterou mu Bůh dal. I tobě Bůh dal všechno, co potřebuješ, pro roli, kterou máš hrát a pro povolání, které máš. Jak osvobozující pravda! A Bůh, který dal druhým schopnost vynikat v tom, co dělají, udělá totéž pro tebe, když se naučíš zaměřovat pozornost na Něj a ne na druhé.