„…nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe…“
Filipským 2:3
Frances Green byla starší dáma v důchodu. Každý rok posílala jeden dolar na setkání Republikánské národní strany. Jednoho dne dostala pozvání na setkání s prezidentem Reaganem. Neuvědomila si, že by jí strana měla při této příležitosti poskytnout štědrý dar, takže vyškrábla každý cent, který měla, aby podnikla čtyřdenní cestu vlakem napříč Amerikou. Spala vsedě, protože si nemohla dovolit lůžkový vůz. Když se dostala do Bílého domu, zjistila, že její jméno není na seznamu hostů a byla zdrcená. Vysoký činitel firmy Ford Motor mimoděk zaslechl její příběh, kontaktoval prezidentova asistenta a získal pro ni na příští ráno povolení k prohlídce Bílého domu a setkání s prezidentem. Ale dalšího dne ráno vypuklo vojenské povstání v zámoří a prezident byl nucen svolat důležitou schůzku. Když Frances přišla do Bílého domu, vysoký činitel ji provedl a prošel s ní kolem Oválné kanceláře, aby aslespoň zběžně zahlédla prezidenta. Když procházeli, prezident zvedl zrak, udělal krok od svého psacího stolu a zavolal: „Frances! Ty zatracené počítače znovu přestaly fungovat! Kdybych býval věděl, že přijedete, sám bych vás vyzvednul!“ Ta malá žena z Kalifornie toho dne neměla nic, co by prezidentovi dala, ale bylo něco, co on mohl dát jí a proto si udělal čas ve svém zaneprázdněném časovém rozvrhu.
Pavel říká: „…v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Filipským 2:3). Jinými slovy, buď ochoten hrát druhé housle. Připomínej si, že Bůh vidí, hodnotí a odměňuje. Proto dnes odboč ze své cesty kvůli tomu, abys někomu mohl pomoci.