„Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu…“
Daniel 6:11
Petr, kterého si Bůh použil k vybudování církve, i Jan, kterého si Bůh použil k napsání knihy Zjevení, si ve svém denním programu dělali čas na modlitbu. „Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě“ (Skutky 3:1). Apoštol Pavel, který napsal velkou část Nového zákona, řekl: „…v modlitbách neustávejte“ (1. Tesalonickým 5:17). Danielův zvyk modlit se byl tak dobře známý, že jeho nepřátelé si toho použili k tomu, aby ho nachytali. „Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve. Tu se ti muži shlukli a přistihli Daniela…“ (Daniel 6:11-12). Konec příběhu? Ne, Danielovy modlitby zavřely lví tlamy a způsobily, že pohanský král řekl: „Vydávám rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce“ (Daniel 6:27).
Žalmista napsal: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného“ (Žalm 91:1). Jakmile najdeš svůj „úkryt“ a začneš ho pravidelně používat, obklopí ho druh aury. Budeš to místo stále více milovat a nakonec se to stane tím nejdůležitějším místem ve tvém životě. Moc modlitby se vymyká výpočtům. Nic není mimo dosah modlitby, kromě toho, co je mimo Boží vůli.