„…protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.“ Lukáš 15:6
Lukášova patnáctá kapitola bývá někdy zmiňována jako „ztracený a nalezený sloupec“ Bible. Najdeš v ní podobenství o ztracené ovci, ztracené stříbrné minci a o ztraceném synovi. Dnes se podívejme na ztracenou ovci.
Tak jako my všichni, ani ona neměla v úmyslu se ztratit. Vlastně si asi myslela, že se vůbec neztratila. Toto podobenství nám ukazuje dvě úžasné věci o Ježíši, našem Pastýři:
1) Hodnotu, kterou ti Bůh dává! Někteří z nás by řekli: „Je to jenom jedna ze sta ovcí, nic důležitého, nikomu nebude chybět.“ Omyl, Velkému Pastýři bude chybět! Pochop toto: kdybys byl jediným člověkem, který kdy žil, Ježíš by šel na kříž a zemřel jenom za tebe. Až se příště budeš cítit bezcenný a nemilovaný, zamysli se nad tím!
2) Vzdálenost, kterou Bůh ujde, aby tě zachránil! Kvůli tomu, aby zachránil Kornélia, pohana, Bůh zničil společenské a náboženské bariéry a poslal Petra, Žida, do Cesareje, aby mu kázal evangelium. Nebe si nemůže ucpat uši a neslyšet pláč jedné ztracené duše! Když se Kornélius modlil, Boží anděl mu odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe“ (Skutky 10:4). A toto je nejlepší: „Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena…“ (Lukáš 15:5). Ježíš tě nejen zachrání, On tě „ponese“ když budeš mít pocit, že už nemůžeš jít. Jeho zaslíbení je: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu“ (Židům 13:5).
Jedné neděle, když Charles Spurgeon kázal, jeden muž vyskočil a zvolal: „Jsem ztracen!“ Spurgeon odpověděl: „Díky Bohu, právě jsi byl nalezen!“