„…protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Lukáš 15:24
Poté, co nám Ježíš vyprávěl příběh o ztracené ovci a ztracené stříbrné minci, končí tím, že nám vypráví příběh o ztraceném synovi. Na něm je zajímavé to, že věděl o tom, že byl ztracen a pamatoval si cestu domů.
Pastýř hledal ztracenou ovci, paní s lampou hledala ztracenou minci, ale nikdo nešel a nehledal ztraceného syna. Až když prohýřil své dědictví a skončil v prasečím chlívku, čteme: „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.‘… Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil…otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen‘“ (Lukáš 15:17-24).
Pokud jsi odešel od Boha, On čeká, aby tě přivítal doma. Tvé místo u stolu je rezervováno. Má prsten pro syna, který tě označuje za Jeho vlastního, a roucho spravedlnosti, které přikrývá tvůj stud. Radost marnotratného syna se nevrátila, dokud se on nevrátil do otcova domu. Rozhodnutí je jen na tobě. I když jsi zklamaný sám sebou a stydíš se před Bohem, protože jsi selhal, můžeš se vrátit domů. A můžeš se vrátit dnes.