„Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám…vždyť se modlím k tobě!“ Žalm 5:3

Trvá to nějaký čas, ale nakonec se ovce naučí rozeznávat hlas svého pastýře a důvěřovat mu ve všem, co potřebují. Tak jak se můžeš naučit stejně dobře rozlišovat Boží hlas? Zde je několik myšlenek:
1) Dej Bohu své myšlenky při probuzení. Zatímco máš hlavu na polštáři a oči stále zavřené, nabídni Bohu první vteřiny svého dne. Řekni: „Díky za odpočinek v noci. Dnes patřím Tobě.“ C. S. Lewis napsal: „V okamžiku, kdy se každé ráno probouzíš…všechna tvá přání a naděje týkající se toho dne spěchají k tobě jak divoká zvířata. A první úkol každé ráno spočívá v tom, že je všechny odstrčíš zpět; při naslouchání tomu druhému hlasu, získávání jiného pohledu na věc, tím, že dovolíš tomu jinému, většímu, silnějšímu, tiššímu životu, aby proudil dovnitř.“
2) Dej Bohu své myšlenky, když čekáš. Zralý manželský pár se naučil ceně sdíleného ticha; nepotřebují naplňovat vzduch neustálým klábosením. Pouhé bytí spolu je dostačující. Pokus se být potichu s Bohem. „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46:11). Uvědomování si Boha je výsledkem ztišení se před Ním. Ježíš se modlil: „…aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil…“ (Jan 17:21).
Kdy si nejvíce uvědomuješ Kristovu přítomnost „v sobě“ tak, jak On zaslíbil? Do jaké míry jsi Ho vědomě pozval, aby byl stále více doma ve tvém srdci? Jak se rozvinulo tvoje úsilí o důvěrný vztah s Bohem během posledních několika let?