„Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ Přísloví 4:23
Nauč své dítě, aby si samo kladlo tyto dvě otázky:
1) Jak se potom budu cítit? To, co přetrvává po našem rozhodnutí, jsou následné pocity sebeúcty nebo studu a kladné nebo záporné sebehodnocení. Naše skutky se nakonec stanou dějinami, ale naše myšlenky, které se jich týkají, nadále formují naši budoucnost. „Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život“ (Přísloví 4:23). U dětí, které mají zdravou sebeúctu, je méně pravděpodobné, že si budou užívat promiskuitního sexu, že budou brát drogy, pít alkohol, nebo že se budou chovat protispolečensky či nezákonně. Sebeúcta a sebevědomí jsou vnitřní normy, které nesmíme porušit. Poddávat se sobeckým volbám je jako opustit morální jádro našeho bytí – posvěcenou duši, kterou nám Bůh dal.
2) Co si o mně po tomto rozhodnutí budou myslet lidé, kterých si vážím? Vždycky je potřeba řídit se důvěrou a úctou druhých. Pověst je důležitější než peníze, dokonce i na světském trhu. „Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň“ (Přísloví 22:1). Dělání špatných rozhodnutí nám může získat pověst, která bude donekonečna komplikovat naše budoucí vyhlídky. „Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem“ (Přísloví 24:8). Když získáš špatnou pověst, je těžké ji napravit (viz Přísloví 25:10). Krátkodobé zisky následující špatná rozhodnutí vedou k dlouhodobým ztrátám a zármutku. Člověk, kterému Bůh žehná, musí „…být bezúhonný…střídmý, rozvážný…“ (1. Timoteovi 3:2).