„…vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko.“ Ezechiel 37:10
Tvé naděje mohou být mrtvé a tvé sny pohřbeny, ale Bůh do nich znovu může vdechnout život. Ezechiel stál v údolí mrtvých, suchých kostí. Bůh řekl prorokovi: „…prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: ‚Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!‘ Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko“ (Ezechiel 37:9-10).
Kdykoliv, když vidíš muže nebo ženu, kteří se radují z úspěchu v Božím království, je možné, že prošli údolím zkázy, zranění a odmítnutí. Poté, co byl Pavel vyhozen z města, kamenován a ponechán smrti, mluvil o tom, že byl vzat do třetího nebe a prožil věci příliš úžasné na to, aby se o nich dalo mluvit na zemi (viz 2. Korintským 12:2-4). Poté, co byl Jan poslán do vyhnanství do trestanecké kolonie na Patmosu, zapsal tato slova: „Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice…“ (Zjevení 1:10). Výsledkem bylo, že napsal knihu Zjevení. Žalmista řekl: „On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu…budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu“ (Žalm 27:5-6). Pokud se takto „raduješ v soužení“, pak jsi schopen podívat se zpět a říci: „Děkuji Ti za tuto zkušenost, Pane. Bez ní bych Tě nikdy neznal tak, jak Tě znám dnes.“