„Nebudeš dychtit…“ 2. Mojžíšova 20:17
Proč se stále poddáváme hříšným touhám? Ze dvou důvodů:
1) Protože znovuzrození automaticky neskoncuje se starou přirozeností. Stejně tak jako dvě auta přijíždějící na křižovatku ve stejnou dobu, tvoje stará a nová přirozenost stojí vždycky proti sobě.
2) Protože pokud u touhy setrváváš dostatečně dlouho, podlehnutí je pouze otázkou času. Šel jsi někdy k lednici, i když jsi neměl ve skutečnosti hlad, ale nebyl jsi úplně spokojený, jenom jsi hledal něco, na co bys měl chuť? To je dost špatné, ale ještě horší je, když to děláš v situacích svého života. Je to jako kdybys hledal po internetu možnosti chování, i když hledáš něco, co by tě učinilo šťastnějším v určitém okamžiku. Když po něčem prahneš, přikrášlíš to, dodáš tomu moc, uděláš to atraktivnější a dosažitelnější. Vztah na jednu noc? Řekneš: „Nikdo se o tom nedozví.“ Bible říká: „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí“ (Galatským 6:7). Stejně jistě jako semeno přinese úrodu, tvá rozhodnutí budou mít následky. Chamtivost jenom zvětšuje touhu, zatímco pomyslně zmenšuje nebezpečí. Je nemožné zůstávat v touze po jakoukoliv dobu a nehledat logické vysvětlení pro získání dané věci. Jako když se začne odpočítávat před startem rakety, je to jen otázka času, kdy dojde k odpálení. Takže když u touhy po něčem zůstáváš, nastav si hodinky; poddání se je nevyhnutelné. Jaká je odpověď? Změň své zaměření! „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní“ (Římanům 8:5).