„On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.“ Žalm 106:15
Podívej se, jestli poznáš tento vzor chování? Když byli Izraelci otroky v Egyptě, modlili se takto: „Bože, dostaň nás odsud!“ On to udělal. Potom v poušti, na své cestě do zaslíbené země, řekli: „Bože, my tady umřeme. Bylo nám lépe v Egyptě. Aspoň jsme tam měli všechno jídlo, které jsme chtěli.“ Tak Bůh poslal chléb z nebe. Dokonce jim ho donesl až ke dveřím. Byla to tak dokonalá dieta, že „…nikdo z jejich kmenů neklopýtl“ (Žalm 105:37). Učinilo je to šťastnými? Ne! Řekli: „Jsme z tohoto unavení, chceme prvotřídní žebírka.“ Tak Bůh řekl, dobře: „Hospodin vám dá maso a najíte se. Nebudete je jíst jen jeden den…ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám“ (4. Mojžíšova 11:18-20).
Chamtivost hněvá Boha, protože je zakořeněna v pýše, která říká: „Zasloužím si něco lepšího,“ a v nevděčnosti, která říká, „chci něco jiného, než čím jsi mi požehnal.“ Jedno rčení říká: „Dávej si pozor na to, co chceš, může se ti stát, že to dostaneš.“ Protože si Izraelci mysleli, že něco jiného je může uspokojit způsobem, kterým je Bůh uspokojit nemůže: „On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je úbytěmi“ (Žalm 106:15). Když máš Boha, můžeš být spokojen s málem. Bez Něj tě všechny tvé zisky a úspěchy ponechají prázdným.
Po čem dychtíš? Co ti brání v tom, abys šel dopředu? O co stále Boha žádáš? Nic není nezbytné kromě Boha. Materiální věci nikdy nemohou zaujmout Jeho místo. Co tě přivede do bodu, kdy se hlavní touhou tvého života stane: „Bože, chci jenom více tebe!“?