„…uzdravujte ty, kdo jsou zkrušeni v srdci….“ Žalm 147:3
Jednou z nejdojemnějších scén v Písmu je okamžik, kdy Ježíš pláče u Lazarova hrobu. Nebylo to proto, že nebyl schopen situaci změnit, což udělal, ale bylo to proto, že s námi soucítí v době naší ztráty. „…uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci…“ (Žalm 147:3). Pán neslíbil, že nás ochrání před bolestí a ztrátou, ale že nás tím provede. Možná, že tyto návrhy ti v zármutku pomohou:
1) Neizoluj se. Rozšiř svou „rodinu“. „Lepší je blízký soused než vzdálený bratr“ (viz Přísloví 27:10). Pokud nemáš nablízku rodinu, vztáhni se k pečujícím lidem, kteří jsou nablízku. Jako součást skupiny zjistíš, že nejsi sám, že zármutek není nemoc a sdílení se přináší uzdravení.
2) Nepopírej svou ztrátu. „Památka spravedlivého bude k požehnání…“ (Přísloví 10:7). Když jsi se svými přáteli, neostýchej se mluvit o své ztrátě. Když to děláš, říkáš tím, že je v pořádku, když i oni se sdílejí o své vzpomínky. Sdílené břemeno je nadlehčené břemeno.
3) Nepokoušej se dělat všechno. „…je čas plakat…“ (Kazatel 3:4). Protože zármutek je vyčerpávající, budeš potřebovat více odpočinku než obvykle. Takže zatímco je tvá schopnost normálně fungovat omezená, nech druhé, aby pomohli s každodenními věcmi jako je vaření, uklízení a nákupy, dokud se nebudeš cítit silnější.
4) Nezanedbávej své oprávněné potřeby. Respektuj své tělo tím, že budeš pít, jíst, cvičit, odpočívat, a to ti pomůže zůstat soustředěný při stanovení zdravých hranic. Nikdo než ty sám neví lépe, jak se cítíš, takže dovol sám sobě říci „ne, děkuji“ nebo „někdy jindy“, aniž by ses cítil provinile.